Novela vyhlášky o ochraně dřevin 189/2013 Sb přináší zásadní změnu v přístupu ke kácení dřevin v soukromých zahradách. Majitel zahrady již nebude muset ve správním řízení žádat o povolení pokácet stromy, které se nachází na jeho zahradě. Zahrada je pro potřeby navrhované vyhlášky definována jako pozemek u bytového domu nebo u rodinného domu v zastavěném území obce, který je stavebně oplocený a nepřístupný veřejnosti. Všechny tyto znaky musí zahrada splňovat současně. Kácení stromů však zpravidla probíhá na podzim, během vegetačního klidu, který začíná 1.října a končí 31.března. Mimo toto období se mohou kácet stromy, které jsou v havarijním stavu a ohrožují provozní bezpečnost.
Stromy ve městech by měly být především bezpečné. Estetické hledisko samozřejmě nelze upozaďovat – nechtěli bychom mít v uličních stromořadích a parcích „superbezpečné“ stromy s radikálně zakrácenými korunami bez pádného důvodu pro takový zásah.
Stromy byly v nich často vysazovány bez rozmyslu příliš blízko domů. Jsme toho svědky hlavně na městských sídlištích, kde jsou nyní obyvatelé po 30-ti letech po vysazení stromů překvapeni jejich velikostí. Rychle rostoucí stromy jako smrky, modříny nebo břízy jsou schopné rychle přerůst mnohopatrový dům, který považují za svého konkurenta v boji o světlo. Stromy, které byly vysazeny příliš blízko domu, protože si lidé neuvědomili do jaké velikosti strom vyroste, nebo neměli jinou možnost, když sázeli do omezeného prostoru předzahrádek, pak svými větvemi zasahují do fasád domů a nad střechy. Většinu stromů lze v takové situaci ošetřit redukčním řezem tak, aby se zlepšily světelné podmínky v bytech, před jejichž okny strom roste. Prořez stromu se provede citlivě a neměl by v ideálním případě výrazně změnit přirozený habitus daného stromu.
Setkáváme se často s požadavkem, abychom strom „zakrátili“, abychom stromu uřízli vrchol koruny. Tomuto požadavku nelze až na některé výjimky vyhovět: redukují se například přestárlé topoly černé vlašské – Populus nigra Italica, jejichž výsadba do městské zástavby vzhledem k jejichž nadměrné velikosti je diskutabilní. Dále je možné „zakracovat“ stromy napadené dřevokaznými houbami, výrazně proschlé a všechny přestárlé stromy, jenž jsou ve stádiu senescence neboli stárnutí a které od konců koruny postupně odumírají a své těžiště posouvají blíže ke kmeni.
V žádném případě se nezakracuje špička jehličnatého stromu! Strom uříznutý terminál vždy rychle nahradí, nejčastěji dvěma či více větvemi, které se napřímí, a ztrátu koruny brzy dožene. Takový strom již ovšem nemá svůj původní přirozený vzhled a je velmi neestetický.
Jak tedy vyřešit, když Vám před okny roste vysoký strom, jehož větve vám zasahují až „do kuchyně“? V první řadě se zhodnotí jeho zdravotní stav, tzn. jestli není napadený dřevokaznými houbami, nemá rozsáhlou dutinu, či prasklinu na kmeni, jaké je olistění a celková vitalita stromu. V případě, že vám stíní strom v havarijním stavu, není důvod odkládat jeho pokácení a celoroční svícení v kuchyni bude minulostí. V ostatních případech se dá situace řešit nějakou přiměřenou redukcí koruny.
Kácení stromu je zásah nevratný a měly by být předtím zváženy jiné varianty řešení. Ke kácení stromu přistoupíme jako k poslednímu způsobu řešení.